Botanická zahrada v Plzni
V nadpisu tohoto příspěvku by spíše mělo stát Zoologická a botanická zahrada města Plzně. Tak se totiž zmíněná instituce, kterou jsem po pěti letech opět navštívil, jmenuje. Toto označení nese oprávněně. Nejedná se totiž jen o zoologickou zahradu, na jejímž pozemku stojí jako doplněk skleník se sukulentní flórou. Za posledních 5 – 6 let prošla (a stále ještě prochází) plzeňská zoologická a botanická zahrada rozsáhlými změnami a úpravami. Ležet ladem nezůstává téměř jediný čtvereční metr plochy. A tak zatímco např. směřujete k expozici klokanů, procházíte kolem záhonu australských dřevin, mezi nimiž jsem rozeznal Brachychitony rupestris, populneus, acerifoluim a ještě jeden pro mne neznámý druh tohoto rodu. Podél všech cest spojujících jednotlivá oddělení zvířat se nacházejí záhony s nejrůznější vegetací a zasklené vitríny (občas jen pokryté pletivem) představující konkrétní ekosystémy. U většiny rostlin jsou dobře čitelné jmenovky. V pavilonu plazů upoutal mou pozornost akva-tera-skleník. Pod tímto pojmem si představte zasklený prostor o třech úrovních. Nejnižší představuje akvárium, kde mezi piraněmi plavaly skaláry, ale i droboučké tetrovité rybky. Na druhé úrovni je umně vytvořená umělá pevnina, sloužící jako zázemí kajmanům a želvám (jak mohou žít výše uvedení živočichové pohromadě a v míru, nechápu). Na třetí, nejvyšší úrovni se nacházely větve a samorosty osázené broméliemi a tilandsiemi. Vynikající myšlenka inspirována reálným ekosystémem, vynikající inspirace. Největší pozornost pěstitelů sukulentů však upoutá samotný skleník o ploše 300 m2. Jsou zde zastoupeny druhy pocházející z jižní a střední Afriky, Madagaskaru a Kanárských ostrovů. Celkem více než 1000 druhů sukulentů. 250 druhů reprezentuje rod Euphorbia, 120 rod Aloe, 40 druhů rod Pelarginium. Vstupní, východní část skleníku, představuje madagaskarskou trnitou buš s typickými představiteli: Pachypodium lamerei, P. geayi, P. rutenbergianum, Didierae trollii, D. madagascariensis, Alluaudia procera, Euphorbia milii.Téměř všechna P. lamerei byla v květu. Na jedné rostlině byly vidět dozrávající semeníky. Velmi dekorativně působily E. viguieri, přes půl metru vysoké a cca. 7 cm v průměru bez otrnění. Návštěvník nalezne i další atraktivní madagaskarské druhy euphorbií, např. E. neohumberti. V záhonu podél severní stěny rostly převážně druhy stromovitého a keřovitého vzrůstu, především rody Euphorbia, Ficus, Dorstenia, Cissus, Cyphostema, Pelargonia a Aloe. V popředí pak i Gasteria, Haworthia a Stapelia. Střední část skleníku patří původní flóře z Kanárských ostrovů. Nejpočetněji je zastoupena čeleď Crassulaceae s rody Aeonium, Greenovia, a ve sbírkách hojně zastoupené Euphorbia balsamifera a E. canariensis. Zadní, západní část skleníku je věnována jihozápadní Africe a jihu Afriky, konkrétně Kapsku. Pozornému návštěvníkovi zde neujde barevné rozlišení oblastí. Rostliny z Kapska obklopuje červenohnědý kámen. Rostliny z jihozápadu Afriky bílý kámen. Kromě všudypřítomných euphorbií dominují drobnější druhy aloí, zástupci rodů Huernia, Hoodia, Tavaresia, Trichocaulon, Senecio, Crassula, Kalanchoe a mnoho dalších. V zadní části skleníku jsou veřejnosti nepřístupné prostory. Přes pootevřené dveře jsem zahlédl cca. tři stovky (dle mého odhadu) paličkovitých, medúzovitých a keřovitých euphorbií. Další nepřístupné prostory leží v prvním patře skleníku. Tam by měly být pěstovány, mimo jiné, i rostliny druhu Welwitschia mirabilis. Na jižní straně se rozkládají vitríny, ve kterých jsou choulostivější druhy – Conophytum, Lithops, Pleiospilos, Othonna, Sarcocaulon, a chráněné druhy, které jsou na seznamu CITES 1. Pokud mi paměť dobře slouží, vzpomínám si, že ještě před pěti lety bylo ve vitrínách okolo sta kusů sarcocaulonů, tedy téměř polovina plochy. V době mé návštěvy botanické zahrady jsem jich napočítal necelých 20. Buď byly rostliny přemístěny na jiné místo, nebo o ně botanická zahrada přišla. Vystavené sarcocaulony patřily mezi méně obtížně pěstovatelné druhy rodu, jako například Sarcocaulon multiflorum. Na jižním venkovním svahu před skleníkem vznikla skalka, kde převládají hlavně juky, aloe a agáve. Zahlédl jsem i jeden exemplář růžově kvetoucího Pachypodia lealii. Plzeňští odvedli opravdu velký kus kvalitní práce. Na výsledku je to hned znát. Celkově vysoká úroveň botanické zahrady mne natolik zaujala, že letos plánuji minimálně ještě jednu cestu do Plzně. Tentokrát na celý den a pouze za sukulenty. MV
