Jdi na obsah Jdi na menu
 


Botanická zahrada Mnichov

16. 2. 2013

Botanická zahrada Nymphenburg Mnichov

Miroslav Valachovič, Roháčova 2205, 356 01 Sokolov

 

Na pozvání našeho partnera DKO Marktredwitz se sedmičlenná skupinka zástupců SPKS Sokolov zúčastnila začátkem dubna zájezdu do botanické zahrady Nymphenburg v německém Mnichově, ležící v poklidné okrajové čtvrti města. Samotné město na mne neudělalo moc velký dojem, ale botanická zahrada mě příjemně překvapila. Před její návštěvou mne dokonce jeden náš známý pěstitel k+s zrazoval, že prý není pro sukulentáře vůbec zajímavá. Měl jsem ovšem k dispozici i jiné reference a tak jsem se na BZ v Mnichově moc těšil. Skleníkový komplex se skládá z hlavního skleníku, který je rozdělen na 3 části a 12 menších bočních skleníků. Každá část skleníku představuje určitý ekosystém, nebo příbuzenskou skupinu, takže na své si přijdou milovníci orchidejí, epifytů, tropických rostlin, masožravek, kapradin, bambusových porostů, vodní říše atd.

Už vstupní část hlavního skleníku mne utvrdila v tom, že jsem v té „správné botanické zahradě“. Hlavní dominantu zde tvoří mohutné sloupovité a kulovité kaktusy, ze sukulentů pak agáve s čerstvou násadou květních stvolů, dasiliriony, aloe, sloní nohy – noliny a beaucarneje, na bočních stěnách visí řada epyfitů a tilandsií, z nich ty největší měřily okolo třičtvrtě metru. Velkou expozici především sukulentů můžete vidět ve skleníku, který podle vzhledu i návrhu musel být postaven v poměrně nedávné době. V jedné jeho části se nacházela kolekce nejrůznějších druhů kaktusů. Prostřední největší část skleníku tvořila kamenná terasa volně osázená především sukulentní flórou jižní Afriky. Strávil jsem u ní nejvíce času. Pořád bylo co objevovat. Nejvíce se zde vyjímaly mohutné kvetoucí cyfostemy – C. juttae a bainesii., cereusovité euphorbie, mnoho druhů aloí. Drobnější druhy z čeledi Crassulaceae našly místo v keramických miskách a květnících v čele terasy. Milým překvapením pro mne byla třetí část tohoto skleníku oddělaná sklem. Své místo zde našlo několik desítek importních madagaskarských pachypodií především z okruhu rosulatum a densiflorum. To, že jsou to importy, bylo jednoznačně patrné podle tmavě hnědé až zčernalé epidermis (některé rostliny zřejmě mírně ošlehly plameny v domovině častých požárů). Jen nejmladší výhonky měly barvu zelenošedou, tak jak ji známe z naších sbírek. Krátké přírůstky naznačovaly, že rostliny byly přivezeny v poměrně nedávné době. Expozici doplňovaly další druhy madagaskarských sukulentů – didieri, aloe a spol. Kromě nich tu roste i parádní exemplář Welvitschia mirabilis, největší jedinec, jaký jsem během svých návštěv nejrůznějších botanických zahrad dosud viděl. Další zajímavostí byl skleník, který reprezentoval sukulentní flóru severní Ameriky. Škoda jen, že některé taxony můžete pozorovat pouze zpovzdálí. Skleníkem se totiž nedá procházet.

Co asi zaujme každého návštěvníka BZ, je skutečnost , že rostliny na všech stanovištích skleníkového komplexu, ať už se jednalo o sukulenty, cykasy, kapradiny, orchideje apod. byly v perfektní kondici. O perfektním stavu rostlin se zmiňovali všichni moji známí, ať navštívili BZ v Mnichově v kterémkoliv ročním období. Každá rostlina má dostatek prostoru, nemusí o něj zápasit s jinou rostlinou, či se potýkat s nedostatkem světla. U každé je jasně čitelná jmenovka. Všude panuje naprostý pořádek. Zajímavé budou určitě i venkovní prostory. V době naší návštěvy se vše zatím probouzelo po velmi dlouhé zimě. BZ Mnichov není tak velká a ani komerčně využívána jako například BZ ve Frankfurtu nad Mohanem, či na sukulenty tak zaměřena jako BZ v Heidelbergu. Je jiná než zmiňované botanické zahrady a rozhodně stojí za zhlédnutí. Symbolické je i na německé poměry vstupné. Nás při skupinové návštěvě vyšlo na 2 EUR za osobu.